20151211-stasna2

30 Kvě Rozhovor: Režisérka Eva Toulová – dokud není za pět minut dvanáct nebo ještě později, lidé stále nic nedělají

Eva Toulová (25) se narodila ve Znojmě. Vystudovala pražskou FAMU v oboru režie. Je autorkou několika knih a krátkých filmů. Režisérský a scénáristický debut v oblasti celovečerního filmu si odbyla nedávno při natáčení snímku Šťastná. Věnuje se literatuře, filmové režii, výtvarnému umění a ilustraci.

Celovečerní snímek Šťastná řeší okamžik poznání člověka, jehož původní ideály se nesetkávají s realitou. Co všechno je hlavní hrdinka ochotná udělat pro úspěch? A co proto, aby byla opravdu Šťastná? Romantický příběh s dramatickými prvky pootevírá dveře do úskalí světa showbyznysu a těžkostí hereckého údělu na pozadí milostného příběhu dvou lidí, kteří touží po jediném – být šťastní.

Setkali jsme se s ní ke krátkému rozhovoru o její tvorbě a názorech na oblast filmu a další témata. Položili jsme jí otázky týkající se některých jejích knih a snímků.

Jak vás napadlo napsat knihu Sedmero vran? Je to parafráze Sedmera krkavců a vychází ze snímku Sedm, kde si zahráli Morgan Freeman a Brad Pitt, inspirovaného dílem italského básníka Danta Alighieriho?

Napsala jsem svojí první knížku Vanitas a potom mi začaly chodit různé náměty od lidí. Přicházely nápady, náměty, návrhy a situace, které se staly v jejich životě. Sedmero vran vzniklo tak, že mi jedna paní posílala docela zajímavé životní situace. Přibyla k tomu druhá a třetí zkušenost a já jsem z nich vybrala ty nejzajímavější výseky a sepsala je dohromady.

Sedmero vran je vlastně sedm příběhů sedmi žen. Vychází z reálných skutečností a každý příběh se zaměřuje na jeden ze sedmi hříchů – pýcha, lakota, závist, lenost, nestřídmost / obžerství, smilstvo, hněv. Nevychází to přímo z Danta Alighieriho, vychází to přímo z příběhů, které mi přišly, podle Danta vzniklo jen to zaměření na jednotlivé hříchy.

Co si myslíte o současném mediálním trendu zobrazovat ženy jako sexuální vnadidlo. Na tato téma, žena jako „prázdná nádoba“, vznikl snímek „Potiche“ od francouzského režiséra Francoa Ozona. Co na tento trend říkáte?

Určitě mi úplně není příjemný současný trend, kdy je žena pojímána jako nějaké fyzicky atraktivní lákadlo. Filmy využívají věci, které na diváka fungují. Když vezmete seriály nebo nejsledovanější filmy, Babovřesky… je to smutné, ale je to názor většinového diváka. On to chce, takové jsou průzkumy. Myslím, že u amerických filmů to dělají tak, že vycházejí z osvědčených věcí, které na diváka fungují.

U komerčnějších věcí často ani tvůrce na výběr nemá. Když se dělá film pro diváka, vezme se nabídka a poptávka.

Já se ve svých filmech hodně zaměřuji na ženská témata. Snažím se pojímat ženu jako hlavní hrdinku a samozřejmě jí dávat charakterové vlastnosti a celkově vycházet spíše z jejích vnitřních pohnutek. Ženy si vybírám hlavně proto, že když už píšu scénář, nejvíce rozumím myšlení žen, a tak se mi to také dobře píše.

Je podle vás správné, aby se filmy zaměřovaly na komerční stránky a propagovaly hodnoty, které budou společnost spíše sesouvat dolů, nebo aby podpořily nějaké pozitivní věci?

Mě občas překvapuje, jak jsou hodnoty společnosti dole. Já třeba nemám televizi, ale když ji občas někde zapnu, tak ji zase velmi rychle vypnu.

Někdy filmy mají několikamilionové náklady a tvůrce nemá už takovou svobodu, jakou má třeba při tvorbě obrazů nebo hudby. Producent chce, aby mu na to diváci chodili a aby se jeho investice vrátily.

Sice vznikají nějaké české filmy, které mají celkem vysoké hodnoty, jenže na ně vůbec nikdo nechodí. Například snímky Poupata nebo Pouta. Poupata vidělo jenom pár set lidí.

Film Evy Toulové – Šťastná. (Magnusfilm)
Ohledně snímku Poupata, v čem vidíte jeho slabiny?

Poupata jsou hezká, ale v krátkém čase zahrnují hodně velké množství tragédií, které se stanou hlavním postavám v rychlém sledu za sebou. Co se jim může stát, tak se jim stane. Většinou takové klišovní věci, otec se stane gamblerem, dcera otěhotní… Snímek je pak trochu depresivní.

Jaká témata jsou dnes podle vás zastoupena v odvětví filmu?

Během studií nás dost tlačili k tomu, abychom tvořili sociální dramata. Proto jich možná vzniká tolik. Jak to tak pozoruji, když lidi vyjdou z FAMU, rozdělují se na dvě skupiny. Na umělecké režiséry, kteří dělají sociální dramata, a potom na ty, kteří dělají komerčnější věci, většinou komedie s českými hvězdami.

Co plánujete natáčet dál?

Dodělávám nějaké roztočené reklamy a na jaře plánujeme začít natáčet snímek „Malý menší“, to musím zaklepat, vždycky to závisí na tom, jestli se na to seženou peníze. Bude to příběh o rodině Malých, měl by obsahovat komediální prvky. Každý člen rodiny má sen stát se někým větším a na cestě za svým cílem většinou začne porušovat nějaká morální pravidla a ve finále zjišťuje, že skutečné hodnoty jsou někde jinde než v jejich snech o tom, jak budou velcí. Spoustu věcí, které jsou důležité, už vlastně mají, ale neuvědomují si to.

To je krásné téma. Často si vzpomenu na okamžiky z populárního seriálu M*A*S*H, ve kterém dokázali mistrně střídat komedii se závažnými tématy a dosahovat silného dojmu a hlubokého poselství během krátkého zlomu v ději.

Kniha Evy Toulové – Alenka v údivu. (Eva Toulová)
Seriál M*A*S*H mám také ráda. O něco takového se snažím také. Aby to bylo zábavné a odlehčené, protože si myslím, že lidé dnes těžká témata moc nevyhledávají, ale aby to mělo zároveň určitou hloubku, přesah a nebyla to nějaká plytká, nechci říkat „babovřesková“, ale jen pouhá komedie.

Dneska už seriály natočí na první záběr ve třech místnostech stále dokola, kdežto M*A*S*H se dělal fakt poctivě, v podstatě jako filmové natáčení.

Když jsem viděl film o filmu, dozvěděl jsem se, že jednotlivé postavy psali různí lidé?

To u seriálů bývá, protože je velmi obsáhlý a dlouhodobý. Natočí se pilotní díl, potom se čeká, jestli se bude točit dál… Například v seriálu Comeback producent říkal, že musejí scénáristé napsat každý den za sedm hodin další díl. To nemají čas ani na dovolenou na nic, protože seriál musí jet pořád dál.

Narazili jsme na začátku na téma úpadku společnosti, co si současné situaci myslíte?

Zjistila jsem, že spousta lidí si to uvědomuje, ale stejně pro to nic moc nedělá. Nemají čas, mají omezený čas. Dokud není za pět minut dvanáct nebo ještě později, tak si myslím, že stále nic nedělají, což vidím jako jeden z problémů. Když už máme informace, jak se řídit, co dělat nebo jak alespoň trochu něco zlepšit, divím se, že se na to tak totálně kašle.

Jak vnímáte český film a jeho budoucnost?

Určitě nechci říci, že český film je špatný. Vznikají výborné filmy, ale lidi na ně nechodí. Myslím si, že máme možnosti, ale nevyužíváme je. Lidi se nechtějí dovzdělávat, nechtějí nad filmem přemýšlet, raději si pustí něco zábavného, odlehčeného, hlavně aby nemuseli přemýšlet. Dají si u toho jídlo a vyloženě to berou jako zábavu. Myslím si, že film má minimálně alespoň člověka ovlivnit nebo mu ukázat nějakou důležitou myšlenku.

Myslím si, že například seriál M*A*S*H je dobrý mezistupeň toho, čeho bych chtěla dosáhnout, protože to si divák pustí rád. Chtěla bych točit filmy, které si divák rád pustí, ale přitom aby měl hloubku. M*A*S*H je jako komediální seriál – velmi závažné téma, odehrává se uprostřed války, když přilétají vrtulníky, řeší mrtvé a zraněné vojáky, ale stejně to dokáže diváka pobavit. Není to dokument, který se šoupne v obálce do šuplíku, je to nadčasový seriál, na který jsme u nás koukali všichni.

Chcete se v budoucnosti věnovat výlučně režii?

Ráda se věnuji také scénářům, protože když na nich jako režisérka spolupracuji, lépe se do nich potom dostávám. Když už něco píšu, lépe to s postavami příběhu cítím, vidím za tím věci, které se do scénáře nenapíší, a když se objeví při natáčení nějaká krizovka, což se stane vždycky, že musíte vyhodit jednu scénu nebo lokace, herečka si zlomí nohu atd., dokážu na to lépe reagovat, posouvat a měnit.

Odkud čerpáte témata pro svoji tvorbu?

Docela často nasávám témata z toho, co prožívám, mám sebou deníček, a když vidím nějakou zajímavou věc nebo myšlenku, tak si něco zapíšu a třeba po půl roce se to nahromadí. Když vidím téma, které by stálo za to natočit, otevřu deníček a některé ty věci používám. Když napíšu scénář, dám ho ještě přečíst několika lidem, jejichž názoru si vážím, aby ho posoudili.

Děkujeme za rozhovor.

http://www.epochtimes.cz/2015121123063/Rozhovor-Reziserka-Eva-Toulova-dokud-neni-za-pet-minut-dvanact-nebo-jeste-pozdeji-lide-stale-nic-nedelaji.html

No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.